Historie NSDTR

z článku Jany Kudrnáčové na stránkách www.retriver.cz

 

Nova scotia duck tolling retriever (NSDTR)
 
Z hlediska historického pamatuje toto plemeno již hodně. Musíme zavítat až do 17. století do Nového Skotska (nedílné součásti Kanady), kdy byl záměr našich předků vytvořit tohoto obdivuhodného pejska. Již ve spisu Nicholase Denyse, kolonizátora Nového Skotska a Nového Brunswicku, najdeme nejstarší dochované záznamy o malých rudých psech používaných k lákacím hrám. Tradiční verze jejich vzniku je taková, že James Allen obdržel játrově zbarveného rovnosrstého retrívra v roce 1860, který byl křížen s krátkosrstým retrívrem, podobným Labradorovi - toto byl pravděpodobně menší St. Johnův Vodní pes (nyní již neexistující, ale byl v pozadí vzniku Labradorů, Chesapeaků a Newfoulandů). Potomci z tohoto křížení byli dále kříženi s hnědými kokršpaněly a také Irskými setry pro krásnou rudou (až mahagonovou) barvu. Také se spekuluje o možném křížení se zlatými retrívry a Chesapeaky, rovněž také kolie nebo šeltie - což projevuje jejich více vyvinutý hlídací pud oproti ostatním z druhu retrívrů. Díky úsilí Cyrila Colwella byl chov uznán Canadským Kennel klubem v roce 1945 a pokřtěn Nova Scotia Duck Tolling Retriever. V průběhu 50. a 60. let Eldon a Avery Nickerson pokračovali v chovu Tollerů a rozhodli se k produkci co nejlepších loveckých psů. Postupně se toto plemeno dostalo ze zámoří i do Evropy, kde bylo jako samostatné plemeno uznáno FCI až v roce 1981. Zatím nejrozšířenější chov Tollerů je ve Švédsku a Dánsku. Postupně se šířil do Norska, Finska, Belgie a Německa. Od roku 1996 a 1997 také nově i u nás v České republice máme zástupce tohoto plemene.

Původní poslání a povahové vlohy tollerů:

Jméno Nova Scotia Duck Tolling Retriever ( zkr. NSDTR) znamená v překladu "Skotský, kachny lákající retrívr". Způsob práce tohoto plemene je velmi zajímavý. Je vybrán velký rybník s vybíhajícími rameny tak, že jedno rameno může být vždy vybráno dle povětrnostních podmínek tak, aby ptáci neucítili pach lidí nebo psů. Psi pobíhají mezi mezerami tak, že ptáci zachytí záblesky psa a tím přitahují kachny a jiné vodní ptactvo pryč z centrálního rybníka do jednoho z ramen či kanálů. Na konci kanálů jsou ptáci chytáni do sítí. Tímto způsobem bylo pochytáno velké množství vodního ptactva bez nutnosti použití zbraní. Jde o plemeno se silnýni loveckými instinkty, velmi pohyblivé. Na břehu rybníků pobíhající Toller přitahuje kachny odrazy a blýskáním jejich bílých skvrn - znaků. Během několika přinášek jsou kachny v dostřelu a Toller je vysílán k jejich přinášení. Lovci dlouho sledovali toto chování u lišek a následovně proto vyšlechtili malého, lišce podobného psa, aby mohli využít jeho "Tolling" - lákající schopnosti při lovu. Tento "tolling" by měl být chápán spíše jako dodatečná vyjímečná vlastnost tohoto plemene, ne jako vlastnost jediná. Tolleři jsou perfektně uzpůsobeni k lovu v tradičním  smyslu slova, tak jako ostatní druhy retrívrů. Tito psi jsou popisováni jako excelentní lovci. I když bylo toto plemeno vyšlechtěno k lovu vodních ptáků, jsou také využíváni k lovu mimo vodu. Jsou stejně spokojení, když je pach na zemi nebo ve vzduchu. Dobře cvičení psi loví na blízko a neštěkají.

Povaha a charakter Tollerů

Jak již bylo uvedeno, tolleři jsou také dobrými hlídači, ale upozorňuji, že nejde o žádné obranářské plemeno nebo plemeno vhodné ke střežení. Jako všichni retrívři jsou to excelentní mazlíčci, oddáni rodině a dětem se snadnou ovladatelností a cvičitelností. Jsou vhodní pro aktivní rodiny, které mohou tollerům zajistit dostatek aktivity a pozornosti, kterou vyžadují. Povahově jsou temperamentní, vytrvalí, neúnavní, mají obdivuhodnou fixaci na své majitele a celou rodinu. Hodí se pro všechny kategorie zájemců. Běžně skládají zkoušky různých typů - lovecké, zkoušky ze sportovní kynologie, záchranářské a různé kondiční zkoušky, velmi úspěšně se také prezentují v agility, v zahraničí oblíbeném "flyball". Zejména ve Švédsku jsou tolleři používáni rovněž k vyhledávání drog a s velkým úspěchem jako terapeutičtí psi.
Z výše uvedeného vyplývá, že toller má široké využití a mimo to je i vynikajícím kamarádem a společníkem. V každém případě platí, že Toller každého uchvátí svým láskyplným pohledem a upřímnou povahou.
Jana Kudrnáčová
 
NOVA SCOTIA DUCK TOLLING RETRIEVER  - výňatek ze zpravodaje 3/02

 

O tomto nejmenším z druhů retrívrů bylo již psáno v č.2/2001 tohoto zpravodaje. Dovolte mi nyní představit toto plemeno na základě informací získaných z knihy D.W.Coldwella – The“love“of tollers, The Jeffery-Doldwell „LittleRiver“ Dynasty, kterou mi autor věnoval pro podporu zdárného vývoje tollerů v České republice. Chov tollerů u dynastie „Coldwellových“ započal již před rokem1942 Coldwellem Douglasem Waynem. Jelikož mi bylo dovoleno autorem výše uvedené publikace dovoleno čerpat informace z jeho knihy pro potřeby rozvoje tohoto plemene u nás budu ráda i v některém z dalších čísel zpravodaje informovat o jeho odborných informacích.
 

Nyní v souhrnu základní charakteristika.

 
Tento nejmenší druh retrívra pochází z poloostrova Nové Skotsko na jihu Kanady. Nova scotia duck tolling retrívr – přinašeč kachen – byl FCI uznán jako samostatné plemeno až doku1981. Je doloženo, že toto plemeno vzniklo v roce 1860 spojením feny coated retrívra a psa typu labradorského retrívra. Jejich potomstvo bylo kříženo hnědým anglickým kokršpanělem. Krásného zbarvení tollerů se docílilo jednorázovým přispěním křížení irského setra. Majitelé tollerů jistě potvrdí, že tolleři projevují i hlídací pud, někdy mohou být k cizím lidem podezřívaví, což způsobilo přikřížení ovčáckého plemene a to šeltie, jejichž původ je zřejmě stejný jako u skotského ovčáka.
Často jsou slyšet dotazy, zda má toto plemeno mezi předky lišku. Odpověď je jednoznačně že ne. Tolleři byli pouze šlechtěni pro podobu s liškou a to pro již výše uvedený styl jejich práce u vody (lákání kachen).
 
Šlechtění tollerů bylo vedeno výhradně pro pracovní účely. Cílem bylo vytvořit plemeno temperamentní, hravé, s rychlou ovladatelností a vynikající vlohou pro přinášení. Jeho práce spočívala v tom, že pobíhali (skotačili) na břehu sem a tam a tak kachny zvědavě připlouvaly blíže ke břehu, poté byl pes odvolán stranou a lovec přišel ke břehu a po vzlétnutí kachen měl možnost jejich střílení. Potom toller spolehlivě a rychle přináší kachny na břeh a to i z vody mnohdy velmi studené. Toller je rychlý přinašeč s cílem co nejrychleji přinést na břeh co nejvíce kusů kachen. (Pozn. : Proto možná se zdají tolleři některým našim výcvikářům nepříliš důslední na „odevzdávání“ aportu, někdy možná i zbrklí. Zřejmě jejich původní vlohy nejsou důslednou vycvičitelností upevňovány nebo snad změněny na důsledné, ale pomalejší,odevzdávání).
V každém případě je toller po dobu jeho cíleného šlechtění plemenem velmi živým,hravým, ale velmi dobře ovladatelným, který zároveň plní funkci vychovaného a poslušného rodinného psa. Je to absolutně neagresivní a nekomplikovaný doprovodný pes.
I když je toller jedním z druhů retrívrů, povahou se tak trochu liší a to již z důvodu jeho vzniku křížením uvedených plemen. V mládí jsou velmi chtiví komunikace, nesmí se nudit. Mohou se někdy jevit jako nepozorní či zbrklí. Mentální vyspělost je zaznamenávána až cca ve 2 letech.Je to plemeno však schopno velmi rychle se učit a proto mnohdy platí,že začít s výcvikem déle je lépe než dříve. Toller je velmi soutěživý typ se snahou zavděčit se svému pánu. Toho musí umět majitel využít. Nikdy u tollera nepoznáte nezájem či nechuť o práci. U tohoto popisu D.Coldwell zdůrazňuje,že toller je plemeno, které není mnohdy třeba ani zvlášť důsledně vychovávat,ale že má skvělou schopnost přizpůsobovat se. Má-li jako pána osobu temperamentní a sportovního založení je to pro něho odměnou,ale je-li jeho majitel osoba staršího věku či např. člověk nějakým způsobem handicopovaný , tak i k takovému poslání se skvěle přizpůsobí jako věrný klidný společník.
 
Kanadští chovatelé tollerů udržují kontakt s Evropou a to zejména z důvodu sledovanosti zdraví. (m.j. OFA certifikáty).Osobně každoročně dostáváme podklady k vyplnění ohledně zdraví tollerů našich jedinců, pokud máme i další informace,tak i další populace tollerů v ČR. Bezpodmínečně je požadovaná sledovanost rentgenových nálezů kyčelních kloubů a PRA. RTG DKK stačí 1x a to nejlépe v rozmezí 1-2 let, PRA musí být opakována každoročně a dokonce i v případě, že je nález pozitivní nebo kdy již jedinec není využíván v chovu. Problémy s „lokty“ nejsou u tollerů za období jejich chovu zaznamenány.

 

Kontakt

Lucka Rutarová a Bína

 

Za peníze si možná koupíš dobrého psa,ale nekoupíš si za ně zavrtění jeho ocasu.